PowerBook G3 Lombard

Nedávno jsem se díky AmigaPortalu dostal k PowerBooku G3 Lombard. Je to jediný kousek, který mi léta chyběl do mé kolekce G3. Apple tehdy totiž během let 1997–2000 stihl několikrát celý PowerBook kompletně překopat. Vyšly tak postupně modely Kanga, Wallstreet, Wallstreet II (PDQ), Bronze Keyboard (Lombard) a Pismo. A tedy, jak říkal Steve Jobs – „Collect all five.“

PowerBook, který se ke mně dostal, měl dvě menší vady. Jednak chyběla jedna krytka na klávesnici, ale hlavně neměl flex kabel pro připojení pevného disku k základní desce. Bláhově jsem si myslel, že tenhle problém vyřeším během minutky. Můj plán byl totiž se na obě tyto chyby vykašlat. Místo disku jsem chtěl do PowerBooku strčit CF–PCMCIA adaptér s velkou CF kartou a bootovat z ní. Nebylo by to nejrychlejší řešení, ale pro OS 9 by to bylo naprosto dostačující.

Když PowerBook dorazil, vzal jsem CF kartu, dal do mechaniky CD s Mac OS 9 a těšil se na rychlou instalaci. Jenže první zrada – mechanika v podstatě nefungovala. Mrzuté, ale nevzdal jsem se. Vytáhl jsem ze skříně PowerBook 1400c s G3 upgradem a překopíroval jeho systémovou složku na CF kartu. Tu jsem strčil do Lombarda, zapnul a nic. Obrazovka a na ní blikající složka s otazníkem.

Chvilku jsem byl zmatený – jindy mi tenhle trik fungoval. Zadal jsem proto do Kagi pár kouzelných klíčových slov a najednou jsem věděl, že tudy cesta nepovede. Lombard je totiž první PowerBook, který už má tzv. NewWorld ROM (ROM, která odstranila většinu legacy kódu a umožnila bootování OS X). Jenže mezi legacy kódem, který zmizel, je i bootování z PCMCIA slotu. Bohužel ani přes Open Firmware se z něj nedá nabootovat.

Jenže mi to nedalo, mít Lombarda takhle blízko na dosah. Vlezl jsem na eBay, zadal opět kouzelná slůvka a najednou koukám na nabídku ze Slovenska. Netestovaný Lombard s chybějící klávesou za 80 €. Chvilku jsem se zastavil a přemýšlel, jestli po něm opravdu tak toužím, ale tlačítko „Make Offer“ mi nakonec pomohlo. Poslal jsem nabídku a za pár minut přišla kladná odpověď. Naťukal jsem do prohlížeče platební kartu a jal se čekat. Do dvou dnů byl vytoužený balíček u mě na stole. Další Lombard, tentokrát skoro kompletní.

Dal jsem se hned do přehazování dílů mezi sebou a po chvilce jsem měl jeden krásný kus. Nakonec jsem více dílů přeházel do slovenského kusu, protože byl v hezčím stavu. Slovenský kus má navíc AZERTY klávesnici, kterou jsem si nakonec nechal kvůli velkému Enteru. Jenže tenhle kousek přišel bez DVD mechaniky, místo ní byl v šachtě jen PB Weight Saver, tedy kus plastu se záslepkou.

Teď jsem měl sice v PowerBooku už připojený disk (dal jsem tam 32GB SSD přes M.2–IDE adaptér), ale neměl jsem opět žádnou cestu, jak nainstalovat OS (neměl jsem po ruce mechaniku z Pisma ani SCSI adaptér a SCSI mechaniku). Tedy než jsem si vzpomněl na jednu skvělou utilitku.

BootMania. Chytrý prográmek, o kterém kdysi psali chytří lidé. Všechny NewWorld Macy totiž umí bootovat po síti ze serveru a BootMania vám dovolí takový server vytvořit. Teď už stačilo jen vzít PowerBook G4 s OS X Tiger, vlézt na Macintosh Garden, stáhnout utilitku a najít balíček NetBoot9, který obsahuje image pro boot po síti. Ten chvíli trvalo najít (díky za Archive.org) – překvapivě totiž nebyl ani na Macintosh Garden, ani na Macintosh Repository.

Nyní stačilo BootManii rychle nakonfigurovat, zapojit kabely a switch a doufat, že PowerBook natáhne systém ze sítě. To se nakonec i stalo – systém skutečně nabootoval z druhého PowerBooku, ale nastal další problém. M.2–IDE redukce se hodně nelíbila Disk Utility. Disk byl sice vidět a správně i jeho velikost, ale při pokusu o formát celý systém kompletně zamrzl.

S redukcí jsem měl úspěch v PowerBooku G4 12", tak jsem doufal, že i tady to poběží. Zkusil jsem reboot, ale už se mi nedařilo znovu nabootovat ze sítě. Zkoušel jsem všechno možné, ale ani ťuk. PowerBook sice podle logu sáhnul po image ze sítě, ale hned se kousnul.

Abych to zkrátil – bylo to tím SSD. Vyhodil jsem ho a místo toho dal klasický 60GB IDE disk. PowerBook najednou okamžitě opět začal vesele bootovat ze sítě a Disk Utility provedla formát na první pokus. Teď už chybělo jen nainstalovat systém.

Mohl bych sice překopírovat složku ze síťového image, ale já jsem chtěl český systém. Proto jsem si ještě bokem na USB flashku připravil Toast Titanium a image univerzálního Mac OS 9.1 CZ. Stačilo už jen zapojit flashku, přimountovat image a provést instalaci, jako by CD bylo v mechanice. Když jsem pak klepnul na kouzelné tlačítko restart, Lombard opravdu nabootoval z disku do čerstvého OS 9.

Tím skončila fáze příprav a nyní už si můžu jen hrát. Do systému jsem zatím doplnil pár programů jako SSH klienta, IRC, Hotline, Classilla a iTunes pro ZX rádio. Cíl je teď pořádně vybavit PowerBook softwarem a pustit se i do instalace OS X 10.3.9.

PowerBooky jsou boží. (napsáno v AppleWorks 6 na PB)